Filmová sekce
Od ledna roku 2010 vracíme do kina kino.
Od března promítáme ve Velkém sále na původní plátno.
Promítá se vždy v úterý ob týden od 20 hodin, a to až do dubna. (Potom zase od podzimu, až skončí práce na zahrádce. Přibližně.)
Vstupné činí 69,- Kč.
12. 1. Architekt odpadu
Velká Británie, 2007, 86 min., Režie Oliver Hodge
Architekt odpadu je zajímavý, napínavý a má charismatického hrdinu, takže funguje i jako klasický film. A boduje i navýsost aktuálním tématem. V době, kdy teplota v mém obýváku dost závisí na tom, s jakou náladou se ráno probudí Juščenko s Putinem, mi přijde tento film jako velmi poučný.
26. 1. Valčík s Bašírem
Izrael, Německo, Francie, 2008, 90 min., režie Ari Folman
Režisér a hlavní hrdina filmu Ari Folman byl v září 1982 vojákem izraelské armády. Účastnil se izraelské invaze do západního Bejrútu a byl u toho, když v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla došlo ke krutým masakrům. Jenomže má problém - nic z toho si nepamatuje. V animovaném válečném dramatu Valčík s Bašírem se vydává za svými dávnými známými, kteří mu mohou pomoci překonat trauma a amnézii. Vyzraje na svou vlastní paměť, která mu odmítá vydat svědectví oněch temných dnů?
Proč tento film?
Valčík je tanec, který se tančí v páru, a to tak, že jeden z páru vždy uhýbá druhému. Ve filmu režiséra Ari Folmana, kterého čeští diváci možná znají již jako tvůrce Svaté Kláry, se do podobného systému tance do sebe v příběhové složce „zaklesli“ Izrael a bývalý libanonský prezident Bašír Džamáíl, hrdina Ari a jeho paměť, libanonští a izraelští vojáci a v obrazové složce animace a dokumentární záběry. Okouzlující tempo a styl celého filmu, kdy jeden element uhýbá druhému, aby v zápětí mohl sám vést, nás ohromil nejen svou estetikou, ale zvláštním důrazem na zkoumání příčin a následků války, hraničící až s archeologií lidské psýché. Valčík byl prvním tancem, který se tančil v těsném uzavřeném standardním držení. Film Valčík s Bašírem nejde sledovat s odstupem a na diváka dolehne, jako kdyby ho k sobě tiskla osoba mu nejbližší… Jiří Šebesta, Aerofilms
9. 2. Kupředu levá, kupředu pravá
ČR, 2006, 72min.; námět, scénář, režie Linda Jablonská
Od 17. listopadu 2005 do června tohoto roku natáčela dokumentaristka Linda Jablonská mladé lidi, kteří se aktivně hlásí k levicovému a pravicovému politickému smýšlení. Sledovala tedy dění kolem Komunistického svazu mládeže a Mladých konzervativců, zachytila jejich aktivity v politickém dění uplynulého roku. Soustředila se na několik konkrétních hrdinů z obou organizací a zajímala se o jejich způsob života a vidění světa.
Proč tento film?
„Asi každý se občas při sledování zpráv přistihne, že nevěří vlastním očím a uším a že se ptá sám sebe, jak je tohle možné. Kupředu levá … na tyto nevěřícné otázky nabízí jednu z možných odpovědí. Mladí lidé, jejichž osudy film sleduje v době před letošními parlamentními volbami a během nich, mají navzdory svým rozdílným politickým názorům jedno společné: silné politické ambice. Tihle nám chtějí jednou vládnout. A myslí to upřímně. Pokud vám bude při sledování dokumentu běhat mráz po zádech, je to známka toho, že ještě máte alespoň špetku zdravého rozumu…
P.S. Pokud se ale budete smát na celé kolo nad v turbosoláriu deklarovanou potřebou dostatečného opálení mladého konzervativce, nebo vám koutky úst budou cukat při vysokém požáru idejí v hlavě člena Komunistického svazu mládeže, neděste se, i tohle je naprosto zdravá reakce.“ Radim Habartík, Aerofilms
23. 2. Control
Velká Británie, USA, 2007, 119 min., Režie Anton Corbijn
Příběh posledních sedmi let života Iana Curtise, zpěváka legendárních britských Joy Division, kteří na konci sedmdesátých let spolu s ostatními kapelami z Manchesteru definovali nový směr populární hudby. Černobílá kamera sleduje Curtise od jeho prvních experimentů s drogami, založení Joy Division a seznámení se s manželkou Debbie, aby se posléze stala němým svědkem jeho nejniternějších vnitřních bojů, epileptických záchvatů, rozpadu manželství a v závěru i Curtisovy sebevraždy v květnu 1980. Před očima diváků se Curtis postupně proměňuje z energického básníka v unaveného zpěváka populární skupiny, který si čím dál víc uvědomuje, že v životě se dostal přesně tam, kam se dostat nikdy nechtěl. Film je natočen podle vzpomínkové knihy Curtisovy manželky a je celovečerním režijním debutem Antona Corbijna, známého fotografa a režiséra videoklipů např. pro U2 a Depeche Mode.
Proč tento film?
Především proto, že Control do sbírky Aerofilms prostě patří. Je to přesně ten typ filmu, který Aerofilms sluší – mimořádně zajímavý námět a jeho povedené zpracování plus ono podstatné něco navíc. Těch „navíc“ je v případě Control hned několik: skvělé herecké výkony Sama Rileyho a Samanthy Morton v hlavních rolích, geniální hudba Joy Division, osobnost režiséra Corbijna a způsob, jakým životní příběh Iana Curtise vypráví. Pak taky pozoruhodná černobílá kamera a samozřejmě kouzlo té doby, kdy muzikanti ještě věděli, proč hrají nahlas. Tomu přece nešlo odolat. Radim Habartík, Aerofilms
9. 3. Annie Leibowitz: Život objektivem
USA, 2006, 90 min., režie Barbara Leibowitz
Ve filmu vystupují Michail Baryshnikov, Tina Brown, Graydon Carter, Rosanne Cash, Hillary Rodham Clinton, Whoopi Goldberg, Mick Jagger, Bette Midler, Demi Moore, Mark Morris, Yoko Ono, Keith Richards, Arnold Schwarzenegger, Patti Smith, Gloria Steinem, Jann Wenner, Anna Wintour
Autorský dokument Annie Leibovitz: Život objektivem je součástí oceňovaného cyklu American Masters, který v průběhu svého čtyřiadvacetiletého trvání získal třicenyEmmy.
Fascinující dokumentární portrét zachycuje osobnost legendární americké fotografky Annie Leibovitzové, která proslavila skupinu Rolling Stones a pracovala pro časopisy Vanity Fair či Vogue. Fotografovala Micka Jaggera, Hillary Clintonovou, Patti Smithovou, Demi Mooreovou, Keithe Richardse či Arnolda Schwarzeneggera. Se svým fotoaparátem však také neohroženě dokumentovala válečnou apokalypsu v Sarajevu a ve Rwandě. V uplynulých třiceti letech se podílela na formování podoby současného světa a dnes je stejně slavná jako celebrity, s nimiž pracovala. Barbara Leibovitzová zachycuje svou starší sestru jako osobnost, která si dokázala ochránit soukromou sféru a udržet integritu i v dramatických, nátlakových situacích. V práci, na idylické rodinné farmě i nad poslední knihou svých fotografií – všude tam je Annie Leibovitzová ženou, která nikdy neztratila tvář. To potvrzují i všechny známé osobnosti, které režisérka zpovídá. (zdroj katalog MFF Karlovy vary)
23. 3. Na sever
Norsko, 2009, 73 min., režie Rune Denstad Langlo
Po nervovém zhroucení se lyžař Jomar uchyluje do samoty coby hlídač lyžařského areálu. Když se dozví, že někde na severu se narodilo jeho dítě, vydá se na podivnou a poetickou cestu Norskem na sněhové rolbě. S sebou si nevezme jiné zásoby, než 5 litrů alkoholu. Během putování úchvatnou ledovou krajinou se zdá, že Jomar udělá všechno pro to, aby do svého cíle nakonec nedojel. Setkává se s dalšími citlivými a zmatenými dušemi, které přispějí k tomu, aby Jomar i přes zřejmou neochotu a zdráhavost svou pouť dokončil a došel ke světlejšímu zítřku.
Proč tento film?
„Složenky, všude mraky lidí, počasí se kazí, stres. A pak najednou setmělý sál kina a na plátně se pomalu začnou odečítat kilometry z 900km dlouhé Jomarovy cesty za znovunalezením smyslu jeho existence. Typický suchý severský humor v nejlepším režisérském i hereckém podání. Odcházím z kina v úplně jiném – antidepresivním - rozpoložení. A taky proto tento film chceme distribuovat.“ Ivo Andrle, Aerofilms
13. 4. Katka
ČR, 2009, 90 min.; režie Helena Třeštíková
Film Heleny Třeštíkové je unikátním časosběrným dokumentem, mapujícím čtrnáct let v životě mladé narkomanky a jejího marného zápasu se závislostí. Proč začala brát drogy? Jak sama říká – chtěla se lišit. Píše se rok 1996 a tehdy devatenáctiletá Katka žije v terapeutické komunitě Sananim v Němčicích s nadějí na obyčejný život – touží mít přítele, jednou i rodinu. Happy end se však nekoná. Režisérka zaznamenává ve svém filmu rok za rokem Katčin sestup níž a níž na spirále krádeží, prostituce, fyzického i psychického chátrání, na spirále, přerušované jen občasným vzepětím naděje a odhodlání s drogou skoncovat. Její touha je upřímná, droga ale nakonec vždycky zvítězí. Podaří se Katce konečně najít sílu ve chvíli, kdy otěhotní a budoucí mateřství jí nabídne životní motivaci?
27. 4. Dítě
Belgie, Francie, 2005, 95 min., režie Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne
Osmnáctileté Soně a o málo staršímu Brunovi se právě narodilo dítě. Nemají kam jít, ale nezdá se, že by jim to dělalo velké starosti: jsou zvyklí žít ze dne na den. Bruno se živí drobnými krádežemi a trochu i prodejem drog, ale Soňu má zřejmě rád a zdá se, že je ochoten postarat se i o dítě.
Když ho ale Soňa pošle na procházku s kočárkem, který narychlo sehnali, zatímco sama čeká ve frontě, aby dítě zapsala do matriky, vybaví se Brunovi lákavá nabídka z minulého dne a bez dlouhého rozmýšlení se rozhodne prodat dítě k adopci. Vzápětí je odnese podle telefonických pokynů před dveře cizího bytu a po chvilce sebere obálku s penězi. Vůbec nechápe, proč je Soňa tak zděšená: přece dítě si mohou udělat nové, kdežto peníze potřebují teď. Teprve když zjistí, že Soňa je neoblomná, vydá se na místo činu, aby dítě získal zpět. Po čekání v tajemné garáži skutečně dítě najde, ale je postaven před nutnost vrátit jednou tolik, než předtím dostal.
Jak se Bruno, sám vlastně ještě dítě, vyrovná se všemi problémy, jež se na něj nahrnuly? Film se v Cannes v roce 2005 stal vítězem Zlaté palmy.
(zdroj: Katalog 40. MFF Karlovy Vary)
Proč tento film?
„Bratři Dardennové opět potvrzují svou pověst mistrů malých reálných příběhů, do kterých ovšem bravurně vkládají hlubší morální témata. Výborné herectví a přemýšlivý charakter snímku je konsistentní s předchozími díly režisérské sourozenecké dvojice.“ Zuzana Pudilová, Aerofilms