Bude-li kdokoli z fotografujících či filmujících diváků ochoten poskytnout nám své záznamy z Otevřených jevišť, budeme mu vděčni a také mu poděkujeme. Z vystoupení pořizujeme zvukové záznamy, které na požádání předáváme účinkujícím.

POdzim HUDby v LOděnici 2010 začneme již 3. září premiérou nově nastudované hry v podání populárních berounských Herců 1. generace.

Další program je ve fázi sestavování.

XIII. Otevřené jeviště proběhne pravděpodobně koncem září.

V červnu ještě frekventant 1. třídy ZŠ Jan Lojka otevřel večer obratnými odpověďmi na otázky moderátora, jimiž si získal publikum již před samotnou hudební produkcí. Zahrál na flétnu za doprovodu klavíru, jehož se ujal Viktor Machač, šest písní s nečekaným hudebním cítěním a šmrncem, takže nenechal nikoho na pochybách, že jej čeká nějaká hudební budoucnost. Přítomní rodiče mohli být pyšni. Tuším, že byli.

Další povídkou návštěvníky pobavila Alena Heinrichová, která tentokrát zvolila poněkud lechtivější téma a napínala posluchače až do samého konce. Co přijde dál? – tážeme se.

Do růžova zabarveny pak přikvačily na pódium Adéla Zelená a Lenka Lehovičová, děvčata přibližně dvanáctiletá (výraznější odchylku od skutečnosti nechť odpustí), která bez náznaku trémy vypověděla zajímavosti ze svého života a z hudební oblasti, načež zpěvem a koordinovanými pohyby za klavírního doprovodu Táni Bočkové přesvědčily publikum, že na pódium patří, jak tomu bylo též u vlastní, rapově zabarvené písně bez doprovodu.

Konec první části naboural plány dramaturgovy, neboť z pódia obdržel dárek v podobě nové písně od Viktora Machače (hudba, klavír) a Ireny Zlámalové (text, zpěv), již improvizovaně doprovodil na bicí Milan Zelený a na kytaru Jan Volín. Dramaturg dojatě děkuje.

Večer po pauze pokračoval filmem Zahradní železnice Jánská z dílny Zdeňka Sojky z Vráže, který divákům odkryl pro mnohé neznámý unikát skvící se takzvaně za bukem. S mírnou nadsázku natočený dokument zaujal každého a nic nevadilo – jak autor po produkci vtipně sdělil – že omylem přinesl nesestříhanou verzi bez úprav zvuku. Těšíme se na další filmy.

Dívčí trio Chulimanga, tedy Miroslava Lodeová (zpěv), Irena Povolná (kytara) a Lenka Hrabovská (bicí), s chutí a s úspěchem zahrály několik písní ze současné pop-rockové scény a na přání jednoho z hostů se přesvědčivě pustily i do vysokého jalovce.

Příležitostné trio hudebníků s názvem Ladný stvol, tedy Jan Volín jn. (klarinet), Jan Volín sn. (kytara, zpěv) a David Studenovský (baskytara), předvedlo ve velmi dobře stravitelných úpravách několik jazzových standardů a Jan V. sn. s moderátorem uzavřeli večer zpěvem nějaké smutné, ale dost populární lidové písničky, k níž se leckdo z diváků činorodě připojil.

Přijměte pozvání na další Otevřená jeviště.

Společnost se tedy kolem osmé hodiny ustálila a na pódium vystoupila mladá písničkářka Bára Zmeková z Prahy, která publikum již podruhé zaujala jak vlastními písničkami za vlastního klavírního doprovodu, tak svou skromností a nehranou přirozeností.

Bářino vystoupení rozdělila (v souladu s dramaturgickým záměrem) na dvě části svou silvestrovskou četbou Alena Heinrichová. Vlastní povídka měla opět charakteristickou poetičnost autorčina dětství a překvapivě prozaické vyústění.

Báru pak vystřídaly tři pětiny skupiny Erisha ve složení Erika Horká (zpívá například v představení Dobře placená procházka v Národním divadle), Richard Horký (zpěv, např. v muzikálech Jesus Christ Superstar a Hair, kytara) a Josef Štěpánek (vyhledávaný kytarista, např. Peter Binder, Monkey Business, Michal Horáček atd.). A bylo vskutku co poslouchat!

S přiblížením půlnoci se výrazně zvedl prodej šampaňského a s jejím úderem bylo provedeno značné množství souťuků, rukoudání a přání.

Lednovou část programu načala Marika Postlerová, u jejíž Carmen nebylo publikem ani dutnuto. Po třech písničkách se za doprovodu Viktora Machače (klavír) a Václava Ježka (baskytara) pustila do jazzových standardů.

Za doprovodu výše zmíněného klavíristy Viktora Machače, basisty Vaška Ježka a kytaristy Josefa Štěpánka pak přezpíval kulturní referent Klubu několik originálních morytátů a dvě populární písně. A večer plynul dál…

Námi zaznamenané ohlasy měly vesměs příchuť spokojenosti. Pro příští rok zvolíme označení Nesilvestrovské Otevřené jeviště (nebo něco v tom duchu), což by již mohlo být nápadné leckomu.

Patnáctiletý Josef Klysák vystoupil na pódium s heligonkou (to je taková stará, malá a knoflíková harmonika) a hrál jak o život, za což sklízel zasloužený aplaus. Ač upozornil, že toho moc nenamluví, přirozeně zaujal a pobavil diváky v improvizovaném rozhovoru.

Alena Heinrichová přečetla další ze svých vzpomínkových povídek, které mají svou poezii i vtip, a publikum bez rozdílu věku bylo pozorné a smálo se v místech, kde to bylo záměrem. To se často nepodaří ani renomovanějším autorům.

Dvě dívky z gymnázia Jaroslava Heyrovského předvedly duet údajně v korejštině a ani z krátkého výslechu nevyplynulo, že by nás tahaly za nos. Kromě toho zpívaly moc pěkně. Možná trochu krátce.

Další dvě slečny, Natalie Postlerová a Jana Dolejšová, spojily hlasy různých barev, mladistvou energii a um, a bylo co poslouchat i vidět. A snad i bude na některém z příštích Jevišť.

Jistý žánrový průlom způsobil dramatický kroužek výše již uvedeného gymnázia, který pod vedením Evy Girethové předvedl Čapkovy Apokryfy prokládané koledami. Čapek nezklamal, herci rovněž ne. Kostýmy byly vhodně a střídmě voleny, z rekvizit nebyl bez zajímavosti například točený salám.

To Vám je, milý čtenáři, radost účastnit se něčeho tak dobře a s chutí provedeného (to druhé často nestačí, to první zdaleka ne vždy), jako jsou představení Herců 1. generace. No, zpět na zem. Nebo ještě ne – oni Vám totiž každý z těch osobitých herců, jež jsem mohl zaznamenat, jakož i režisér působí (kdo je znají v horším světle, nechť odpustí) neokázale, skromně, přitom, chachá, mají smysl pro humor, nadsázku i sebeironii. To mluvím o zákulisí a foyeru.

A copak nám to kape, stéká, proudí a prýští z jeviště? Hm? Pusťme se do toho. Tak nejeden divák byl kupříkladu smočen přirozeností, s jakou herci předvádějí své role. To není jen tak, neb se to musí umět. Tedy mít talent a cvičit (to druhé často nestačí, to první zdaleka ne vždy), nechat se režírovat, sehrávat se s ostatními, dělit se bez remcání o svačiny, stěhovat společně těžké kulisy, mít značnou dávku sociální inteligence a podobně. K tomu jsme byli skrápěni přesvědčivostí výkonů a obtékáni dojmem, že jsme daleko mimo oblast ryzího amatérismu.

Tedy konečně k suché zemi: Během představení diváci ani herci neopouštěli budovu. Obě skupiny zúčastněných po představení vykazovaly nadprůměrný výskyt konkávně vytvarované retní štěrbiny (tj. koutky od sebe a spíše nahoru), tleskali všichni a vytrvale. Příští účinkování Herců 1. generace nám bude jak potěšením, tak ctí.

P. M. (kultur. refer.)

a) upoutávky na koncert skupiny TŘI DNY NA BŘIŠE a

b) přírůstků ve fotogalerii (Dubrovnická komedie, The Wall, David Kraus).

REKAPITULACE se vracejí

a) k VI. a VII. Otevřenému jevišti a

b) ke generální zkoušce na pražské arénní uvedení The Wall…

c) k Dubrovnické komedii HERCŮ 1. GENERACE

Skupina Davida Krause – něco od Aleny Šustrové, něco od Ireny Zlámalové

Herci 1. generace: Dubrovnická komedie – obrázky od Ireny Zlámalové

Dovolujeme si Vás pozvat již také na Silvestrovské IX. Otevřené jeviště. Svůj případný zájem o místa v hledišti či na jevišti nám prosím raději sdělte předem. Děkujeme za pochopení.