Společenský klub v Loděnici

Herci 1. generace dávali 6. listopadu v loděnickém Klubu Dubrovnickou komedii (zde fota)

To Vám je, milý čtenáři, radost účastnit se něčeho tak dobře a s chutí provedeného (to druhé často nestačí, to první zdaleka ne vždy), jako jsou představení Herců 1. generace. No, zpět na zem. Nebo ještě ne – oni Vám totiž každý z těch osobitých herců, jež jsem mohl zaznamenat, jakož i režisér působí (kdo je znají v horším světle, nechť odpustí) neokázale, skromně, přitom, chachá, mají smysl pro humor, nadsázku i sebeironii. To mluvím o zákulisí a foyeru.

A copak nám to kape, stéká, proudí a prýští z jeviště? Hm? Pusťme se do toho. Tak nejeden divák byl kupříkladu smočen přirozeností, s jakou herci předvádějí své role. To není jen tak, neb se to musí umět. Tedy mít talent a cvičit (to druhé často nestačí, to první zdaleka ne vždy), nechat se režírovat, sehrávat se s ostatními, dělit se bez remcání o svačiny, stěhovat společně těžké kulisy, mít značnou dávku sociální inteligence a podobně. K tomu jsme byli skrápěni přesvědčivostí výkonů a obtékáni dojmem, že jsme daleko mimo oblast ryzího amatérismu.

Tedy konečně k suché zemi: Během představení diváci ani herci neopouštěli budovu. Obě skupiny zúčastněných po představení vykazovaly nadprůměrný výskyt konkávně vytvarované retní štěrbiny (tj. koutky od sebe a spíše nahoru), tleskali všichni a vytrvale. Příští účinkování Herců 1. generace nám bude jak potěšením, tak ctí.

P. M. (kultur. refer.)