Necenzurovaný rozhovor o „jevištích“
Vystavil vajda v Kvě 17, 2009
TAKTO VYPADAL ROZHOVOR BARBORY HANÁKOVÉ S PAVLEM MACHAČEM DO SEDMIČKY Č. 5 PŘED ODBORNÝM ZÁSAHEM EDITORA (který by zasloužil zásah, byť neodborný)
Mohl byste vysvětlit, co to vlastně Otevřená jeviště jsou?
Prosvištíme-li výsledky internetového vyhledávání, zjistíme, že jde většinou o více, méně či nulově zastřešené pódium kdesi v otevřeném prostoru. Ne tak v Loděnici. V uzavřeném prostoru Malého sálu Klubu otevíráme prostor téměř každému, kdo je ochoten pokusit se svým vystoupením pobavit, potěšit své známé nebo neznámé, zaujmout je či se s nimi o něco podělit.
Znamená to, že u vás může vystoupit téměř kdokoli?
Vítáme začínající i pokročilé muzikanty, zpěváky, a to jednotlivě i skupinově, autory prozaicky či poeticky míněných děl – kdo z nás sem tam nějaký ten blábol nenapsal a není si jistý, zda jeho ukrýváním před světem přece jen něco nezanedbal, že? -, vítáme též čtenáře úryvků děl nevlastních, autory děl zvukových nebo obrazových a vůbec… V neposlední řadě osobně vítáme též vnímavé hosty, které by sice na jeviště nedostal ani hupcukem, ale kteří svou přítomností ucelují poselství hesla „národ sobě“. Pro pořádek dodejme, že vystoupení jsou nehonorovaná, vstupné se nevybírá. Zvažujeme však možnost dobrovolných, zdůrazňuji – dobrovolných, což ve skutečnosti znamená dobrovolných, příspěvků.
Jak jste přišli na nápad zařadit tento komponovaný pořad do programu Klubu?
Velmi osobní otázka! Nechali jsme se s mými blízkými inspirovat jedním projektem – jak tomu říkají v Praze -, který se s výrazným neúspěchem realizuje v centru hlavního města. Vyšli jsme ovšem z předpokladu genetického zakódování milé, prastaré tradice venkovských sousedských večerů pod lípou na návsi u obecního rybníčku za přítomnosti skřehotu žab a lidových pěvců či vypravěčů… Rybníček dávno vyasfaltován, žáby mrtvy. Leč! – Druhdy nehostinné agitační středisko bylo přetaveno v civilizovaný útulek, pročež jsme Otevřená jeviště lokalizovali pod pohodlnou střechu, na slepičincůprostá sedadla, k funkčním radiátorům a to vše opentlili odpovídajícím zvukovým aparátem. A tak mají možnost ti, kteří něco umějí nebo se učí umět, aby nezávazně, bez nervování v nerovných soutěžích okusili veřejné účinkování. A my můžeme koneckonců třeba také poznat své sousedy jinak než podmračené ve frontě u pokladny. Řekněte sama, odolala byste pokušení takového vnuknutí?
Jak probíhají Otevřená jeviště?
S účinkujícími se domluvíme na pořadí a trvání jejich vystoupení a samotné Otevřené jeviště začíná v osm hodin. Hosté sedí na pohodlných sedadlech u stolků se svíčkami na sošných svícnech a mohou se občerstvovat krom vynikající kávy celou řadou druhů chutných nápojů včetně točeného piva. Mezi jednotlivými vystoupeními lze doplnit či odčerpat nápoje, odejít na pár cigaret nebo úplně, volně popindat atd. Oficiální konec neformálního večera směřujeme přibližně k půl jedenácté, načež je pódium k dispozici například improvizovaným hudebním seskupením. Účinkujícím tleskáme. Do budoucna se nebráníme ani jakémusi hydeparkovému diskutování. Uvidíme.
Co mohou začínající umělci udělat pro to, aby mohli v Klubu vystoupit?
Vy, kteří chcete mít jistotu, že budete mít svůj čas k vystoupení, najdete kontakty na adrese klub.lodenice.net. A vy, kteří dáváte přednost napětí nejistoty, dostavte se bez ohlášení.
Kdy jste s tímto projektem začali a kdy můžeme vidět příští vystoupení?
První se konalo koncem března a na to příští, třetí, vás mohu pozvat na pátek 22. května.
Pokud účinkující nejsou tajní, kdo už vystoupil a kdo se chystá?
V březnu zpívala za doprovodu improvizované kapely Simona Fridvalská, z Rakovníka přijel kytarista, harmonikář a zpěvák Gustav Suchánek, Irena Zlámalová zapěla několik jazzových standardů. Jan Tesař rozezvučel klavír klasickými skladbami a večer byl završen jamováním. Na dubnovém jevišti vystoupil houslový soubor ArtTime Mums, dále Eva Girethová s improvizovaným doprovodem (hudebním), Václav Ševčík zahrál na klavír Klobouk ve křoví a večer uzavřela vynikající pražská kapela Moonflower. A v květnu: Václav Fiedler, sestry Postlerovy, Simona Fridvalská a další.